Brány vnímání

Nedůvěra viceprezidenta Dicka Cheneyho, ministra obrany Donalda Rumsfelda a dalších amerických neokonzervativců vůči ministru zahraničí Colinu Powellovi se datuje už z poloviny devadesátých let, kdy Powell málem kandidoval na republikánského prezidenta, píše Karen DeYoungová ve svém novém životopise amerického generála a bývalého ministra zahraničí Colina Powella. Colin Powell se tehdy snažil vytvořit v Americe umírněné republi

 (Prezentoval by se takhle tisku Vladimír Putin?)Byl to šok, zejména pro ty, kdo nejsou zrovna fanoušky amerického prezidenta Bushe. Na pódiu při recepci pro Asociaci reportérů z Bílého domu stál ne jeden George Bush, ale dva. Tváří v tvář poněkud děsivému každoročnímu úkolu být zábavný si prezident George Bush vzal s sebou na pódium svého satirického imitátora Steva Bridgese.V televizi je hned jasné, kdo je kdo. Avšak v mezinárodním tanečním sále washingtonského Hiltonu, kde bylo mnoho hostů příliš daleko, aby pořádně viděli, v sobotu večer vznikl zpočátku zmatek. Bush řekl: "Tady jsem,

Bush je sám úplně mimo jako konservativní republikán a znovuzrozený křesťan. To jsou převleky za které se Bush skrývá. Chtěl by křesťan napadnout další zemi pod falešnou záminkou, zabít desítky tisíc nevinných civilistů a neprojevit žádnou lítost nebo sklon k ukončení agrese?Dlouhodobá republikánská politika je rozebraná v nedávno publikované knize Podvodník od Bruce Bartletta, ve které poukazuje na to, že prezident Bush není ekonomický konzervativec a že zlomil všechny rekordy v utrácení peněz daňových poplatníků a navýšení státního dluhu. Bush je pouze další velký utráceč, jeho pr

Francis Fukuyama S blížícím se třetím výročím začátku irácké války se zdá velmi nepravděpodobné, že by historie jednou soudila jak intervenci samotnou, tak ideje, jež za ní stály, příliš laskavě. Irák nyní nahradil Afghánistán - coby magnet, cvičiště a operační základna džihádistických teroristů, kteří zde najdou spoustu amerických terčů. Spojené státy mají stále šanci vytvořit demokratický Irák, ale nová vláda bude v nejbližších letech velmi slabá; vzniklé mocenské vakuum bude přitahovat všechny irácké sousedy v čele s Íránem, aby se zde pokusili uplatnit svůj vliv. Pro Iráčany existu

Bushova éra skončila, napsal v úterý komentátor amerického deníku Washigton Post E.J.Dionne Jr. Čím dřív si to politikové z obou politických stran uvědomí, tím lépe.Během posledních měsíců a zejména za posledních čtrnáct dní si rostoucí většina Američanů uvědomila, že Bushova vláda nefunguje. Jeho politika selhala, jeho postoj je odtažitý a samolibý, jeho způsob provádění politiky způsobil, že je veřejná sféra rozhádaná, rozhněvaná a nefunkční. Neodvažujeme se jít takto dál.Bushova éra začala 14. září 2001, kdy Bush inteligentně identifikoval nepřátele a sjednotil

Jedenácté září V New York City se tak, jak nám, bylo předvedeno, zdůvodněno a zafixováno, nikdy nestalo. Nemohlo se stát. Obraz, který politická reprezentace USA pro vlastní i světovou veřejnost vytvořila, byla v každém případě manipulace, přinejmenším mediální. Platí to bez ohledu na to, zda například prezident Bush byl sám manipulován a naši potomci si místo něho za padesát let povzdechnou, že věřit tajným službám byla jeho největší chyba, nebo zda také on je vědomým účastníkem celého podvodu.

11.září 2001 se stává pro zahraniční politiku Spojených států významným mezníkem. Prezident Bush prohlašuje teroristický útok na Word Trade Center za útok nejen proti Spojeným státům, nýbrž proti celému „civilizovanému světu“.. Spojené státy se od té chvíle nacházejí – podle G.W.Bushe – ve válce proti terorismu. Pod touto záminkou činí řadu opatření : opouštějí politiku odzbrojení či kontroly zbrojení, odmítají protokol o biologických zbraních, odmítají ratifikovat dohodu o zákazu zkoušek s jadernými zbraněmi, vypovídají ABM smlouvu, zahajují výstavbu protiraketových základen, odmítají mezinárodní trestní tribunál aj. – které jasně směřují k posílení hegemoniálního postavení Spojených států. Touto politickou instrumentalizací 11.září plní cíle, které nepokrytě vyjadřuje bývalý ministr zahraničních věcí, Henry Kissinger: „Ve válce proti terorismu nejde jen o to, vyslídit teroristy. Především jde o to, nenechat si ujít výjimečnou příležitost , která se nabízí pro přestavbu mezinárodního systému“. A jakým způsobem ?

Bohužel podobných vztahů přátelství mezi diktátory a USA, založených na atraktivnosti amerických dolarů a z nich plynoucí vstřícnosti americkým zájmům je celá řada. V minulosti se takové přízni Spojených států těšili např. generál Franco ve Španělsku, šáh Réza Páhlaví v Íránu, generál Doe v Libérii, Park Chung Hee v Jižní Korei, Diem ve Vietnamu, generál Suharto v Indonésii, Marcos na Filipínach, Batista na Kubě, Somoza v Nikaragui, generál Noriega v Panamě, generál Armas v Guatemale, Cordova v Hondurasu, Pinochet v Chile a v neposlední řadě generál Martinéz v El Salvadoru, jenž postoj k lidským právům jasně vyjádřil slavnou větou: „Větším zločinem je zabít mravence, než člověka“. K moci se dostal roku 1931. Popravil 40 000 sedláků a tisíce dalších „podezřelých levičáků“. Důvodem k podezření byly např. světlé vlasy. Světlovlasé lidi totiž považoval za bolševiky. Oni i všichni místní indiáni nalezli svou smrt v masových hrobech. Ale byl to antikomunista, tudíž jeho přístup k vládnutí byl pro Spojené státy jaksi vedlejší. Během studené války americká zahraniční politika vměšování se do vnitřních záležitostí jiného státu, což je v rozporu s Chartou OSN, vysloužila Latinské Americe přezdívku „The American backyard“ - americký dvoreček. Jedním z nejznámějších případů této politiky byli, zejména CIA podporovaní, kontrás v Nikaragui.

Mladá fronta Plus 4/2006Slovo fašismus pochází z latinského fasces, kterým se označovaly pruty svázané do svazku. Jednotlivé proutky představovaly občany, svazek pak symbolizoval stát. Poselství tohoto obrazu bylo zřejmé - důležitý je svazek, a nikoli jednotlivé proutky. Zdálo by se, že se tato idea dávno přežila. Dnešní doba přece přeje individualismu a osobní svobodě, tedy čemusi, co je v základním rozporu s ideou fa&s

Jedenáctého září nezměnilo svět ani neznamenalo žádný epochální zvrat. Je stále zřejmější, že se jednalo o krystalizační okamžik a akcelerátor vývoje, který však započal již dávno předtím. Zatímco média mluví o střetu mezi „dobrem“ a „zlem“, mezi kapitalistickou civilizací a islámem, či o ze všech stran rozebíraném antisemitismu, jde ve skutečnosti o perspektivu globálního systému, který prožívá krizi. Tato krize odhalila jeho hranice; hranice spočívající v objevování se možnosti jiného světa, vyvstávajícího v bojích proti celosvětové diktatuře kapitálu. Pro vládce a vykořisťovatele

Jednou z najväčších slabín socialistického myslenia na Slovensku je jeho uzavretosť voči vonkajším prúdom. Niektoré pravicové konštrukcie považovala demokratická ľavicová inteligencia za také absurdné, že sa nimi odmietala zaoberať. Spoľahla sa na prirodzenosť vlastných hodnôt, podcenila vedeckú analýzu a kritiku týchto smerov a dovolila im vyrásť až do dnešnej iracionálnej, ale vplyvnej podoby. Za najnebezpečnejší ideologický prúd považujem spojenie politického neokonzervativizmu s ekonomickým neoliberalizmom.Pre slovenské intelektuálne prostredie je obzvlá