Sobota 2. srpna 2014

Memetická konspirace

@gorgrog

Ilumináti v pozadí

Představitelé politiky provozují jakýsi veřejnosti uzavřený kult užívající okultní symboliku (nápadně podobnou té starého Egypta či Babylonu). Sami to sice nepopírají, ale odmítají se k tomu vyjadřovat, protože údajně složili přísahu mlčenlivosti. Jen pár lidí se jich na to zeptalo. Důvod všichni znají. Máme strach konfrontovat se s něčím, co příliš nezapadá do našeho modelu reality. Ať už je to něco nápadně připomínajícího konspirační teorii nebo jde o tolerování nebo snad dokonce pochopení nějaké velmi odlišné kultury (např. muslimů) vždy je hranice, kdy je něco pro nás cizí. Nezapadá to natolik, že je taková informace v podstatě nepoužitelná díky své vzdálenosti vůči střízlivému světu sdíleného danou kulturou, kde se musíme denně pohybovat a snažit se přežít. Možná v tom má prsty i černá magie hollywoodu? Je to náhoda, že slovo "holly-wood" je označení pro druidskou kouzelnou hůlku? Abracadabra. Přitom by nás asi zajímat mělo, jaký je přesně význam onoho rituálu Bohemian Grove s názvem "Cremation of Care", kterého se každý rok účastní špičky byznysu, médií a politiky včetně George Bushe či Arnolda Schwarzeneggera. Pokud jste o této červencové události nikdy neslyšeli, pak stručně uvedu,že součástí představení či rituálu je fiktivní upálení člověka pod ohromnou sochou sovy, kde jsou tyto naše mediálně známé osoby oblečeny do kápí velmi podobných těm ku-klux-klanu (videozáznam skrytou kamerou na google video zde ). Na tomto místě mimojiné probíhalo v roce 1942 jednání o Manhattan Project, jehož cílem bylo vytvoření první atomové bomby.

Válka jako reality show

Samotná sílá memů přímo vybízí ke zneužití a tedy případné skryté manipulaci. Je například běžný člověk plný pracovních povinností schopen posoudit, do jaké míry ho ovlivňují filmy, které sleduje? Do jaké míry se nechá podprahově ovlivnit. Nakonec celá televize není nic jiného než spiknutí. Toho jak funguje svět v reálném světě? Mozek není schopen rozlišovat mezi tím, co vidí ve filmu a tím, co zažívá jinde. To možná vysvětluje, proč se tolika lidem včetně mě zdála zcela uvěřitelná oficiální pohádka o zlých teroristech, kteří přistihli na švestkách nejsilnější zemi světa v jejím nejcitlivějším a zároveň nejstřeženějším místě a zasadili jim tam katastrofální úder. Pak slyšíme prezidenta s prostou agresivní rétorikou jako vystřiženou z béčkového akčního filmu, kde opět ti hodní pronásledují ty zlé. Nestalo se nám náhodou, že nás filmy ovlivnily natolik, že o skutečném světě již uvažujeme z pokřivené perspektivy filmového diváka, který je už zvyklý na často chatrnou logiku scénářů hollywoodských filmů? Akorát s tím rozdílem, že kromě televizních obrazovek ve zpravodajství se tento příběh odehrává i ve skutečném světě? Opravdu se zdá, jakobychom byli obětí ohromné reality show a to byl i způsob, jakým válku proti terorismu obzvláště americká média doslova prodala jako produkt veřejnosti - válka v přímém přenosu, efektivní grafická úprava, animace bitevních plánů.

Když uvážíme události předcházející 11. září 2001, zdá se skoro, jakoby byla veřejnost postupně na tuto událost připravována. Nebyl to první teroristický útok. Předcházely mu bombové útoky na budovu FBI v Oklahomě a na WTC v roce 1993, ale také i celé roky filmové a televizní produkce představující zakuklené Araby a jiné teroristy pašující drogy či unášející rukojmí. A dobře si pamatujeme, že s teroristy se nevyjednává. Povědomí o teroristech se tedy nese západní kulturou již alespoň přes 20 let, ale nikdy se terorismus nestal světovou zápletkou.

Válka byla prodána jako produkt, a to televiznímu divákovi. Obchod byl uzavřen a americké vlajky šly na dračku. Válka v televizi působí dost podobně jako nějaký film, opět nějaké exploze, padouši a hrdinové. Ale komerčně zajímavá vlastnost je tu atraktivita války jako reality show, takže je to něco víc než normální film.

Tunelové vidění

Ať mi nějaký vědec vysvětlí, proč je nutně occamovo pravidlo obvykle to nejsprávnější? Říká, že správné obvykle bývá to nejjednodušší vysvětlení. Avšak to vypadá na osvědčený oxymoron, protože v podstatě vše je nakonec jednoduché, ale je to i pěkně složité. Přesto je Occamova břitva úznávaným měřítkem pro veškerý vědecký výzkum. Fundovanost occamovy břitvy je možná podobná "nevyvratitelnému" Fermiho paradoxu, který jistý vědec Fermi vymyslel při pojídání oběda. Fermiho paradox tvrdí, že pokud existují mimozemské civilizace, dávno bychom již museli natrefit na nejakeho toho mimozemstana. Jenže informace mají vlastnosti hologramu. Jsou nekonečně složité, takže co je těžší než si zavázat tkaničku? Vzpomínáte si na věk nebo stav, kdy jste měli problém si zavázat tkaničku? Není snad veškerá složitost relativní vůči aktuální perspektivě? Co když je naše informační izolovanost co do znalosti o jiných obývaných světech ve Vesmíru napriklad z nějakého důvodu záměrná? To je uplne jina dynamika nez vedecka analyza, ktera lidsky aspekt nezohlednuje. Oficiální verzi skutečnosti, kterou denně stvrzují masmédia, mohou zcela snadno rozbít informace, které si nesmí do médií nacházet cestu právě kvůli tomu, jak oficiální verzi komplikují údaji, kvůli kterým se oficiální verze může najednou zdát jako těžko uvěřitelný brak plný logických děr až porušování fyzikálních zákonů. Je také náhoda, že anglické slovo "government" (vláda) pochází z latinského govern (ovládat) - ment (mysl), je tedy vláda státu něco jako regulátor reality nebo si opravdu nemáme myslet, že politika a celý státní aparát není o ničem jiném než o ovládání mysli svých občanů?

Podle mnohých je představa konspirace z říše přebujelé fantazie nemožná v reálném světě střízlivosti. To z pochopitelných pochyb o možnosti realizace nějakého ohromného spiknutí řízeného temnými pány v pozadí. Reálný svět ji ale umožňuje a já se pokusím naznačit jak. Panují pochyby o možnosti realizace nějaké ohromné sítě domluvených lidí na nějakém jednotmém spiknutí, aniž by zároveň došlo k úniku informací na veřejnost. Ale existuje opravdu něco jako unifikovaná 'veřejnost'?Pochyby jsou ještě posilovány pocitem, že jedinec nemůže nic změnit. Sám znám tenhle pocit velmi dobře. Zejména ale souvisí s nezapočítáním nebo neuvážením toho, jak svět funguje v nejjemnějších každodenních podrobnostech a projekcí vlastního pohledu na svět všech ostatních. Myslím, že tato sebeprojekce je opravdu přehnaná, pokud člověk sám nebyl například v mocenské pozici, nemůže si dokázat takovou situaci ani představit. Můžeme sice odhadovat jak vnímají svět jiní na základně svých vlastních zkušeností, ale skutečný prožitek je jedinečným údělem každého z nás. My se opravdu můžeme jen dohadovat o tom, jakým způsobem vnímají svět politici nebo řekněme vlastníci velkých korporací. Stejně jako nic nevíme o všech jednotlivých pozicích na úřadech, policii nebo tisku. Faktem je, že my známe jen svůj svět, ve kterém se pohybujeme stejně jako výše zmínění znají zas svoje jednotlivé světy a v podstatě všichni jsme do určité míry omezeni ve znalostech o zbytku, kterým se zabývají jiní.

Tvrdil jsem, že výchozí "chybou" je neuvážení skutečné situace do každodenních důsledků, protože vzhledem k tomu, jak funguje naše tzv. moderní společnost, je vznik "spiknutí" možný bez nutnosti nějakých tajemných pánů v pozadí tahajících za nitky. Možná by se to dalo nazvat konspirací memů, protože memy (= myšlenkové vzorce) jsme ovlivňováni neustále a to natolik, že si příchod jednotlivých memů ani neuvědomujeme. Díky jejich rapidnímu sledu prakticky neznáme nic jiného, tak střídání různých memů přicházejících do vědomí považujeme za normalní tok svých myšlenek. Dokonce je často považujeme za součást naší vlastní identity -- jako myšlenkové produkty našeho mozku. Tzv. memy získaly svůj název analogicky ke genetickým zdrojům informací - genům, a bylo toho již napsáno mnoho o tom, jak to co z nás dnes dělá to čím jsme - lidi schopné používat počítače, vést domácnost nebo vyplňovat daňová přiznání - je dáno z větší části těmito memy jakožto kulturnímu dědictví předávaného výchovou rodičů a dalšími vlivy z okolí než toho jak nás ovlivňují genetické informace v DNA. Od prvního homo sapiens sapiens jsme se geneticky opravdu nijak nezměnili a tito pralidé by narodit se do dnešní doby uměli používat a programovat počítače stejně dobře jako my. Jinými slovy - náš vlastní model reality (představa světa a svého vztahu k němu) je v samotných základech ovlivněn vlivem kultury, do které se narodíme a naštěstí je tu velký počet lidí, kteří si to uvědomují.

Děláme si vzájemně hlídacího psa


Demonstrace kritizující WTO

Zpět ke konspiracím. Kupříkladu co způsobuje autocenzuru novinářů resp. naši vlastní autocenzuru v životě ? Co vědomě či nevědomě ostatním zatajíme? V této situaci stojíme před silným vlivem strachu z ohrožení své pozice ve společnosti, ať už je to riziko ztráty zaměstnání nebo uznání od ostatních. Co na to řeknou lidi? A známe řadu jiných tužeb od pudových až po společenské nutnosti. Dalo by se proto říci, že jsme lapeni v jakémsi matrixu, kde žijeme svůj osobní příběh a ten je pro nás zpravidla ten nejdůležitší ba dokonce je to ten náš nejzákladnější motiv, který se s námi nese už od narození. Představte si, že byste chtěli tento váš základní příběh ohrozit něčím, co je v rozporu s úmluvou těch nejsilnějších memů panující v dnešní společnosti. Je z toho cítit riziko ztráty všeho, skoku do temné díry, kde nevíte co vás může čekat, protože to co vám dávalo záruku znalosti situace a bezpečí byl souhlas s touto kulturní úmluvou od memetické matky, která vás vychovala, živila a dala vám rámec myšlenek, ve kterých se můžete pohybovat. Najednou by nebylo na čem stavět ba co víc dokonce dáte-li svou myšlenkovou anarchii ostatním najevo, riskujete odcizení všem včetně profesní sebevraždy.

V demokratických zemích vás za tuto anarchii pravděpodobně nikdo do vězení zavírat nebude, ale podívejme se na věc z čistě praktické stránky, která není ničím jiným než již zmíněným tancem memů. Pokud se jako novinář rozhodnete psát o věci, která nezapadá do kulturní úmluvy, nezískáte podporu ani veřejnosti, která netouží být strašena v samotných základech poskytujících potravu, bydlení, ochranu a onen myšlenkový rámec, ale nepotěšíte tím ani svého zaměstnavatele, který se snaží maximalizovat popularitu svých novin. Majitelé novin o tuto popularitu neusilují proto, že by měli veřejnost tak rádi, ale pochopitelně kvůli výdělku z inzerce. Všechno ostatní má sekundární důležitost. Tedy, nepotěšíte tím nikoho, a můžete se dostat do vážných profesních problémů, protože co majitele novin naštve více než ztráta inzerentů je ztráta kredibility, dobrého jména, ohrožení brandu, který mimochodem není nic jiného než další jeden velký mem, o kterém by jistě mohli vyprávět spousty veselých historek psychologové v marketingu a všichni jsme se u experimentu pseudohypermarketu Český sen přesvědčili, jak velkou sílu memy mají. Doslova nás dokáží zvednout ze židle. Jakmile se někomu podaří vytvořit ze svého brandu silný mem, velmi si rozmyslí, co nechá jménem svého brandu mluvit. Je to makrospicky ten samý příběh, který řeší sám novinář, aby přežil, to samé dilema řeší i firmy a korporace jako celek. Myšlenková anarchie je tedy velmi destabilizující prvek a je zde pravda také oprávněný strach, ze ztráty zdravého rozumu, protože tím přicházíme i ony memetické koleje - základy, které nám byly dány do vínku již po narození, vážící se nejen na naše pojetí smyslu života ale hlavně i na náš nejzákladnější pud biopřežití - první vrstvu mozku, co nás ovlivňuje nejsilněji a zároveň podvědomě. Tato část mozku není součástí běžného toku vědomí stejně jako jiné biologické procesy v těle, jakým je např. tlukot srdce. Je to autonomní systém a má svůj historický účel z dob, kdy bylo nutné instinktivně zareagovat při ohrožení predátory. V takové situaci není čas na dlouhé úvahy. Při pocitu ohrožení okamžitě jednáme reflexem sebezáchovy. To je asi i okamžik, milisekunda, kdy stejným způsobem bezprostředně zavrhneme konspirační teorii, jakmile se s ní setkáme. Ten malý nepostřehnutelný okamžik, kdy jsme něco instinktivně zavrhli dříve než jsme tomu dali šanci posoudit, protože není čas - jde nám o život. Mluvím ze své zkušenosti, ale mám za to, že tak to mají asi všichni.

Novinář, který má přímo jakési pochyby o oficiální verzi skutečnosti a podezření ze zločinných aktivit samotné vlády nebo jiných státních složek, se může rozhodnout psát ostřejší články a doufat možná i v možnost skutečně se proslavit odhalením něčeho opravdu velkého. To nutně znamená kombinovat skutečnou investigativnost s autocenzurou, protože si nemůže dovolit vyšlápnout si až příliš daleko, ať už má svá tvrzení čím prokázat nebo ne. Z vlastních pocitů odporu si uvědomuje, že má problém si toto téma obhájit sám před sebou natož s ním vykročit před ostatní.

Následuj instinkt

Nicméně donutil někdo tohoto novináře mlčet násilím? Nějakým výhružným telefonátem? Vůbec ne. Pouze si sám posloužil jako cenzor a možná občas přitlačí na pilu, ale stále se snaží být společensky únosný. Tato autocenzura se nevyskytuje zdaleka jen u témat konspirací ale váže se obecně k jakýmkoliv převažujícím memům, kde u kontroverzních témat (eutanazie, legalizace drog) můžeme buď riskovat a psát to co si myslíme, anebo se orientovat podle aktuálně převažujícího názoru u veřejnosti. To je ostatně živnou půdou předvolebních tažení politiků. Jsme opravdu zpět u memů a snahy přizpůsobit se těm nejsilnějším, protože z těch teče životní šťáva, z nich tečou peníze, resp. jsou jejich jediným myslitelným zdrojem -- soulad s těmito memy nám sice bohatství přímo nezaručí, ale můžeme tak alespoň doufat, že jdeme správnou cestou.

Napsal jsem toho hodně, ale proč mluvím o tak zjevných věcech? Snažím se tím ukázat, že pokud je tu zaručeně nějaká konspirace, tak je to konspirace kultury a jejího status quo. Stejně tak je možné hovořit o chování komerčních subjektů analogicky k životním formám žijících si vlastním životem, který je dán systémem rozdělení moci, mírou byrokracie a nezájmu o jiné důsledky než je zisk. O morálce se na ekonomických školách příliš nevyučuje a opravdu jediným žhavým tématem univerzitních studií ekonomie je maximalizace zisku. Je to zločin? Podle toho jak zločin definovat. V naší kultuře jsou peníze naším denním chlebem a považuje se za naprosto normální snaha jejich přísun maximalizovat. Je to kariéra a možná i smysl života. Možná právě proto, že pokud si dáme za cíl to, co nám do hlav vštípili rodiče, tak už toho v životě moc jiného ani nestihneme. Je možné tedy někomu vytýkat, že se ve své firemní pozici nesnaží o nic jiného než zvýšit profit firmy a o firemní postup? Zajímavá vlastnost korporací je jejich statut právnické osoby, který veškerou zodpovědnost přenáší na tuto společnost, nikoliv na její zaměstnance - ti jen dělají svou práci. Porušení zákona jsou sankciovány pokutami a přitom tyto pokuty ačkoliv jsou často v řádech milionů dolarů jsou stejně stále nižší než je zisk. Proto se vyplatí platit pokuty a dále vydělávat.

Etika byznysu

V poslední době se dost mluví o válce jako armádně-průmyslovém byznysu. Za druhé světové války společnosti General Motors a IBM obchodovaly s Hitlerem. Stejně tak rodina Bushů financovala Hitlera a přesto se toto vše považuje za jakési "šlápnutí vedle", za jakýsi neduh kapitalismu, který občas zaslepeně jde za ziskem a proto ve válce financuje obě strany konfliktu. V dokumentu Corporation byla korporace jakožto právnická osoba trefně popsána jako osoba patologicky posedlá ziskem, pokud bychom ji na základě její činnosti přirovnali ke skutečnému člověku. Našli bychom na ní řadu další psychických neduhů brát ji jako člověka, zejména morálních neduhů - znečišťování přírody, drastická opatření Světové banky, vymírání životních druhů atd.

Zdá se, že k vysvětlení (špatného) chodu světa opravdu nepotřebujeme konspiraci. Celý lidský svět je zjevně pod vlivem jakýchsi ohromných i menších "memetických živočichů". V tomto bodě bychom si mohli řict, že se budeme tedy snažit hledat ten utopický ideál a usilovat o získání vědomé spolupráci s těmito memy, abychom pokud možno omezovali další škody. Tak by tomu bylo v případě, kde by vše bylo dáno pouze lidskou zabedněností a leností hlídat důsledky svých činů. Vypadá to ovšem, že jsou tu tací, kteří mají zájem této až strojové předvídatelnosti memů využívat. Nebo mají memy stejně jako geny snahu se reprodukovat a zajišťovat své přežití opravdu jako nějaký živočich? Pravdou je možná obojí. Jediné co je k ovlivňování lidí potřeba, je orientovat se v existujících memech a správně volit, které posilovat nebo potlačovat. To samo o sobě má ohromné důsledky, ačkoliv se mohou výrazněji projevit až s delším časovým rozestupem. Může jít i o celé generace než tyto memy získají dostatečnou sílu. Jak dlouho už trvá válka proti drogám? Made in USA?

Kosmická hra archonů?

Pokud je lidská mysl z většinové části strojově automatická a úchylná k manipulaci, pak cesta k získání svobody může skutečně být přirovnána k něčemu co by se dalo nazvat osvícením, překonání vlastní strojovosti a poznání ducha skrytého v systému -- toho Já, co není strojové, to které se dokáže rozhodovat svobodně. Čelit vlastním tendencím je zřejmě ta nejnáročnější bitva. Na druhou stranu rezignace na tuto snahu může dávat prostor komukoliv moudřejšímu, aby situace zneužil. Pokud je ovšem nějaký duch ukrytý v tom, co vědci vnímají jako soubor vibrací kvantových potenciálů, vlny pravděpodobnosti určující náhodu, kde bude elektron v příští milisekundě po tom co zmizel a stal se vlnou a znovu se zhmotnil na jiném místě, pak může být lákavé si představit, že by se nám podařilo překonat svou podmíněnost a trvale vědomě být tímto duchem pozorující svět ve fyzickém těle ale bez jakéhokoliv rušení podmíněností. Pokud totiž opravdu tento kvantový duch ovlivňuje fyzickou hmotu, pak by se mohlo stát kdykoliv, cokoliv. A možná se to i děje už celou dobu - kdykoliv, cokoliv. Když se podíváte na to co se odehrává v ulicích města, připadá vám celá ta situaci nějak pravděpodobnější v náhodné existenci člověka v chladném a chaoticky bezcitném vesmíru, který může skončit pádem kteréhokoliv zbloudilého asteroidu, že je tu něco namísto toho, aby tu nebylo nic? Že je tu elektronika, že jsou tu daně a náboženství? Všechny tyto samozřejmosti? Na první pohled samozřejmosti, na druhý mají často tyto samozřejmosti svou vlastní historii stejně jako zmiňovaná válka proti drogám ji má ve 20. století a americké propagandě, která se neštítila zmanipulovat situaci tak, že se ve vědeckých časopisech dočítáme, že marihuana mimojiné způsobuje vražedné šílenství. Dnes v době drakonických legislativních změn co do osobní svobody se prozměnu dočítáme, že vražedným šílenstvím trpí teroristé. Údajně nám závidí naši svobodu a úspěch. Nepromarněme historickou příležitost zabránit legislativním změnám, které již v budoucnu nebude snadné vrátit zpět bez desítek let demonstrování a sepisování petic. Dnes již přece víme, že to s tou trávou byla blbost - pouze dobová propaganda, na kterou si už skoro nikdo nevzpomíná. Ten samý osud se může stát teroristům - zapomeneme čím to všechno začalo, zůstane pouze strach a nedůvěra.

<< K t�matu

Hello! viagra sale , discount cialis online , discount cialis online , viagra sale ,

Neděle 27. července 2014

Hello! generic viagra online , buy viagra , cialis online , cheap cialis , cialis online ,

Sobota 21. června 2014

One breadth in which the best of Gucci Replica belts accoutrements resemble the originals about actually is in aesthetics, breadth afterwards accepting apparent what an aboriginal Gucci bag prototype, and what a replica Gucci bag ancestor - and again accepting the two sets of accoutrements shuffled, it becomes harder to acquaint the replicas from the originals; even for the best accomplished eyes. The association of this to the being who is because opting for the Gucci Replica wallets accoutrements - but who is alert that it will be accessible to others out there that what they are accustomed is a Gucci replica bag is that such a abhorrence is abundantly mistaken; because if you accomplish a acceptable best of a Gucci bag, there will be no way of addition being 'out there' acquirements whether it is an aboriginal or a replica. Simply put, the best Gucci Replica shoes accoutrements are actually like the aboriginal Gucci accoutrements design-wise (and appropriately in artful appearance); and any fears to the adverse are absolutely mistaken.

Neděle 29. června 2014

(P�idej vlastn� p��lohu k t�matu)

Ochrana proti spamu. Kolik je dvakr�t t�i?

BTC Clicks banner