Brány vnímání

V průběhu několika posledních let se v Hollywoodu objevil nový trend: stavět tajné společnosti do centra filmových zápletek. Některé lidi to může překvapit, protože tajné spolky by snad měly být… tajné. Tato „bratrstva“ zahrnují i řadu lidí z filmového průmyslu – tak jaké důvody je mohou vést k takovému odtajňování? Zkusme se podívat na tento Hollywoodem vytvářený mýtus prostřednictvím prozkoumání dvou nedávných filmů – Lovci pokladů („National Treasure“) a Andělé a démoni („Angels and Demons“).
Ještě před deseti lety se svobodní zednáři nebo ilumináti objevovali ve filmech jen velice vzácně. V poslední době se však odehrála velká změna. Diváci na celém světě mohli vidět tato bratrstva v příbězích těch největších filmových trháků. (Upozornění pro čtenáře: Následující informace obsahují tzv. "spoilery" - t.j. vyzrazení děje..., pozn. red.).

Hojně se zobrazují jejich symboly a některé filmy dokonce i seznámí diváka s částí jejich historie. Proč se tedy tyto spolky před běžnými návštěvníky kin, kteří dost často o jejich existenci ani nevědí, takovým způsobem demaskují? Copak není utajování nutností pro jejich další přežití?

Já osobně věřím, že jsme svědky významné změny ve strategii komunikace těchto elitních společností.

Nástupem digitálního věku, v němž může každý jednoduše publikovat libovolné informace, utajení takových spolků prakticky znemožnil. Webové stránky, knihy, dokumenty, DVD i další média odhalují tajemství zednářů i dalších řádů. Fakta, která se dříve ukrývala ve vzácných a exklusivních knihách, lze dnes najít prostřednictvím Google.

Narazil jsem na několik zednářů, kteří žasli nad mírou znalostí, jimiž disponují někteří „nezasvěcenci.“ Oproti současnosti existovalo dříve daleko méně znalců svobodných zednářů, kteří by zároveň nebyli členy.

Jelikož digitální věk již nelze zvrátit, přizpůsobují okultní společnosti svou strategii těmto novým podmínkám (o jejichž příchodu nejspíš věděli už před lety).

Strategie spočívá v zásadě: „Jestliže o nás musí vědět, určíme, co mají vědět.“

Ať už jde o Hollywood nebo o knižní bestsellery, dostávají se k průměrnému člověku informace o tajných společnostech pod jednou významnou podmínkou: informace jsou zkreslené a okultní spolky zpodobňují příliš romanticky.

Popkultura nám přináší smyšlenou tradici související s tajnými společnostmi a spojuje je s úchvatnými symboly, výpravami za poklady a s exotickými dobrodružstvími. Diváci věří, že získávají pravdivé informace o svobodných zednářích a iluminátech a z projekce filmu odcházejí zadumáni a plni fascinace a obdivu. Jejich pocity jsou však vyvolávány zcela fiktivními informacemi, pochybnými vysvětleními a pohádkovým vyprávěním.

Po zhlédnutí určitých filmů má člověk sklon vnímat tyto řády v lepším světle a má také menší tendenci uvěřit konspiracím, které jsou s nimi spojovány.

Lovci pokladů

Úspěšný snímek z produkce Walt Disney Pictures, která zaručuje „rodinnou“ zábavu.

Rodiče tak s sebou mohou vzít děti a společně si užít pěknou a užitečnou dezinformační podívanou. Děj snímku se točí okolo hledání pokladu na základě vodítek zanechaných předními zednáři na listině Deklarace nezávislosti.

Film začíná v dětství hlavní postavy (Nicolas Cage), kdy chlapec hledá informace o rodinné historii. Přijde za ním jeho dědeček a poví mu (a také divákům) zcela lživý a zkreslený příběh o templářích a svobodných zednářích.

Níže jsou některá z jeho tvrzení:

• - „Templářští rytíři našli pod Šalamounovým chrámem poklad, který byl ztracený po tisíc let. Přivezli ho zpět do Evropy.“ Tvrdí se, že měli templáři ve vlastnictví mimořádně vzácné náboženské artefakty. A jestli se našly pod Šalamounovým chrámem? Podle legendy ano. Jenže ve filmu se tvrdí, že poklad obsahoval zlaté mince, sošky a podobně.

   

• - „Templáři se rozhodli propašovat poklad do Spojených států a změnili si své označení – odteď se jim mělo říkat svobodní zednáři.“ Právě zde se všechno rozpadá.

Templáři se v době vzniku amerického impéria takto nepřejmenovali. Ve skutečnosti templáři „zmizeli“ v roce 1312, tedy více než 400 let před vznikem Spojených států. Sean Martin píše ve své knize „Templářští rytíři“: „Po téměř dvou staletích zdánlivé nedotknutelnosti přišli templáři po ztrátě Svaté země o dosavadní přízeň. V roce 1307 byli ve Francii pozatýkáni a obviněni z kacířství, homosexuality, popírání kříže a uctívání ďábla. Papež řád v roce 1312 zakázal a Jacques de Molay, poslední templářský velmistr, byl jako heretik upálen u kůlu o dva roky později.“

Svobodní zednáři rovněž nejsou výhradně americkou organizací, jak se ve filmu naznačuje.

Svobodní zednáři představují tajnou evropskou společnost, která se datuje až do středověku. Své lóže otevřeli i v Severní Americe, aby tak rozšířili vliv. Jejich cíl nespočívá v „ochraně pokladu templářů,“ nýbrž jde o starý řád stavitelů, který v průběhu let začlenil do svých obřadů i učení templářů, rosikruciánů a iluminátů. (V současné době je hodně preferovaná teorie o mutaci některý templářských větví v pozdější zednářské uskupení - hovoří se především o skotské templářské větvi napojenou ve Francii na aktivity rodu St. Clear a později na její skotskou odnož rodu Sinclairů. Má se za to, že právě tato skotská odnož vybudovala základ pro vznik "Skotských Obřadních Zednářů" a dále pak stála i u založení Spojených Států. viz. Baigent, Lincoln, Leigh, princ Labhran d´Saint Germaine, Hart a další. Pozn. J.CH.).

Templáři představovali okultní řád, jehož členové bojovali při křížových výpravách na straně církve. Právě během jejich setrvání v oblasti Středního východu získali okultní poznatky z východní mystiky a přinesli si je zpět do Evropy. Stali se z nich velcí bankéři a stavitelé katedrál (do nichž zabudovali tajný symbolismus). O templářích se vědělo, že praktikují Kabalu, mnoho typů magie a rovněž černá umění.

Jejich zájmy, které odporovaly zájmům katolické církve, nakonec vedly k jejich perzekuci a zániku.

Svobodné zednáře lze pokládat za spirituální následníky templářského řádu – a to vzhledem k jejich studiu esoterních věd, budování monumentů a také ve vztahu k filosofii založené na gnostických principech. Spojení mezi templáři a zednáři se rozvíjí díky mytické tradici, která rytíře obklopuje.

Jinými slovy – je to dobrá propagace.

„Aby zajistil (skotskému) obřadu popularitu, spojil jej (Isaac Long) tajuplnou legendou přímo s templáři.“ (Domenico Margiotta, zednář 33. stupně, ve své knize Adriano Lemmi)

„Vzdělávací“ část filmu tedy prezentuje mytickou a romantickou verzi příběhu o svobodných zednářích.

Někteří diváci budou tyto pokroucené informace považovat za fakta, pro jiné to bude jen pohádkový příběh. Podstatné je, že pravda o svobodných zednářích zůstává skryta za závojem mytologie.

Zajímavý filmový přechod mezi tváří dědečka vyprávějícího příběh a pyramidou v Gíze. Jeho oko se zde stává „vševidoucím okem Velkého architekta.“

Esoterický význam filmu

Jako všechny mytologické příběhy, má i snímek Lovci pokladů srozumitelné sdělení pro nevědomé masy a stejně tak i esoterické poselství pro zasvěcené. Ačkoliv měl obecný příběh filmu uvést veřejnost v omyl, tak jeho esoterická pointa v sobě nese velkou pravdu o okultních bratrstvech. Popíši ji na následujících řádcích.

Tím „dávným pokladem,“ který měly žárlivě střežit starověké civilizace, jsou ve skutečnosti okultní znalosti, tajemství, jež mohou zlomit okovy materialismu a pomoci svému držiteli získat přístup k božství.

Zednářský památník ve Washingtonu – „Jak nahoře, tak i dole.“

Ze západního světa se tento poklad skutečně na tisíciletí ztratil – období koresponduje s počátky křesťanské éry. Podle filmu jej následně našli templáři v Jeruzalémě, pod Šalamounovým chrámem (který představuje posvátnou budovu svobodných zednářů), přivezli jej zpět do Evropy a odsud se měl dostat skrze tajné společnosti také do Spojených států.

Hrdina filmu hledá osvícení a hádanky, které přitom musí vyřešit, představují zasvěcení, jimiž člověk musí projít, aby dosáhl vyššího stupně vědění. Tento nanejvýš důležitý poklad je symbolicky pohřben v temné a velké jeskyni pod Kostelem svaté trojice v New Yorku. Ben Gates zapálí pochodeň osvícení, aby našel cestu k ukrytým znalostem.
Pochodeň představuje Luciferiánskou doktrínu amerických svobodných zednářů zavedenou Albertem Pikem.

Na nejvyšších stupních zednářství se učí, že je Lucifer „světlonoš,“ bůh Dobra, který ukazuje cestu k osvícení.

„Náboženstvím (na vysokých stupních skotské liturgie) je manichejský neo-gnosticismus, jehož nauka zahrnuje tezi o duálním božství. Lucifer má být roven Adonai. Lucifer, bůh světla a dobra (Enki?) bojuje o lidstvo s Adonaiem, bohem temnoty a zla (Enlil?).“ (Domenico Margiotta, zednář 33. stupně, v knize Adriano Lemmi).

„Jakmile jednou zednář zjistí, že klíčem k válečníkovi je správné použití dynama životní energie, znamená to, že pochopil tajemství svých dovedností. Dostane se mu tak do rukou energie Lucifera a ještě než bude moct postoupit dále či výše, musí prokázat svou schopnost používat tuto energii.“ (Manly P. Hall v knize Ztracené klíče ke svobodnému zednářství).

Vraťme se však k příběhu.

Ben Gates s pomocí luciferiánské pochodně najde cestu k osvícení a získá přístup k nekonečnému zdroji vědomostí. V průběhu scény, při níž se naši hrdinové rozhlížejí po místnosti s pokladem, narazí na velice významné předměty. Svitky z Alexandrijské knihovny, egyptské sochy a další artefakty ze starověku. Všechny tyto věci odkazují na okultní vědění, které se po věky předávalo prostřednictvím tajných společností.

V závěru snímku hovoří Ben Gates s inspektorem z FBI a prosí ho, by jej neposílal do vězení.

Zatímco vystavuje na odiv svůj zednářský prsten, prohlásí inspektor, že „někdo do vězení jít musí“ za krádež Deklarace nezávislosti. V následující scéně vidíme „ty zlé,“ ne-zednáře, jak jsou zatýkáni, ačkoliv ve skutečnosti to nebyli oni, kdo Deklaraci ukradl.

Jde o křiklavý příklad toho, že zednářská přísaha stojí nad zákonem.

Agent FBI se rozhodl ignorovat právo, jen aby pomohl svému zednářskému bratrovi.

Zednářský prsten inspektora FBI

V závěru filmu vidíme ještě hrdiny bohaté a šťastné. Nemá to žádný esoterický význam, jde jen o sentimentální konec ve stylu Disney.

Andělé a démoni

Snímek podle novely Dana Browna. Klíčovou pointou je válka iluminátů proti katolické církvi.

Hrdina běží Římem, aby zachránil Vatikán před bombou, která má podle plánu agentů iluminátů vybouchnout přesně o půlnoci. Na první straně Brownova románu se dočteme, že „řád Illuminati je skutečný,“ čímž navádí čtenáře k tomu, aby vše, co napsal, vnímali jako fakta. To by dělat neměli.

Na začátku filmu si Robert Langdon (v podání Toma Hankse) troufnul charakter iluminátů vysvětlit.

Uvádím zde některá z jeho tvrzení:

„Řád Illuminati založil Galileo Galilei v reakci na to, že církev odmítla jeho heliocentrickou teorii.“

Oficiálním zakladatelem společnosti je Adam Weishaupt (viz. obr. vlevo), učinil tak 1. května 1776 v Horním Bavorsku. Tedy více než 130 let po smrti Galilea a dokonce i v jiné zemi. Spojení Galilea s ilumináty ve filmu tedy vypadá jako pokus přičlenit jméno vynikajícího vědce k tajné společnosti konspiračního charakteru.

„Illuminati nebyli do 17. století nijak násilnický.“

Ve skutečnosti násilničtí nebyli nikdy. Jeho činnost se zakládá na infiltraci a podvracení.

„Jednalo se o sdružení vědců, fyziků a astronomů zabývajících se nepřesným církevním učením. Oni sami byli oddáni vědecké pravdě. To se Vatikánu nelíbilo, takže je začal pronásledovat a zabíjet.“

O žádné sdružení vědců oddaných rozvoji obecných znalostí nešlo. Film nesprávně líčí tajnou společnost jako nezbytný racionální protipól křesťanské slepé víry a církevního potlačování vědeckého pokroku.

Bráno z tohoto pohledu, nemůže průměrný divák s Tomem Hanksem ohledně popisu Illuminati nesouhlasit a vidí celý spolek v příznivém světle. Ovšem skutečný cíl iluminátů představovalo svržení tradičních institucí pro nastolení nového světového řádu.

Záměry tehdejších bavorských iluminátů lze shrnout následovně:

• 1) zničení křesťanství a všech monarchistických vlád.

• 2) zničení národů jako takových s cílem světového internacionalismu.

• 3) potlačování veškerého patriotistického úsilí a označování vlastenectví za úzkoprsý předsudek, který nelze sloučit s principem všeobecného přátelství mezi lidmi a s konceptem „Univerzálního bratrství.“

• 4) zrušení rodinných vazeb a manželství, a to formou systematického rozkladu.

• 5) potlačování práv dědických a vlastnických.

(Pramen: Lady Queenborough v knize Okultní teokracie)

Bavorští ilumináti byli o několik let později rozpuštěni. Badatelé nicméně tvrdí, že se Illuminati úspěšně integroval do moderního svobodného zednářství. Ilumináti věřili, že celosvětové rozšíření zednářských lóží představuje ideální platformu pro propagaci jejich ideálů.

Abychom si to shrnuli – Illuminati nepředstavoval žádný spolek bystrých vědců, kteří zasvětili svůj život rozvoji vědy. Šlo o tajnou společnost, která chtěla infiltrací a podvracením překonat tradiční společenské instituce, aby mohla prosadit nejvyšší zájmy tajných elit. Ilumináti byli sice proti-církevní, ale tato opozice nepředstavovala hlavní důvod jejich existence.

V současnosti se Illuminati považuje za utajovaný řád, který v rámci svobodných zednářů rekrutuje kandidáty pro pokračování své agendy.

Esoterický význam filmu

Knihy Dana Browna se na tajné společnosti často zaměřují. A existuje i dobrý důvod, proč má plnou podporu Hollywoodu: jeho práce slouží dezinformačnímu programu.
Ve filmu ilumináti hrozí Vatikánu, že „církev zničí s pomocí světla“. „Světlem“ se míní antihmotová bomba, ale může jít i o označení informací – propagandy a indoktrinace.
Jediný skutečný způsob, jak donutit masy odvrátit se od křesťanství, nespočívá ve zničení Vatikánu, ale ve změně toho, jak lidé vidí své náboženské elity. Z tohoto pohledu tedy sám film působí jako bomba proti Vatikánu. A ačkoliv v závěru snímku církev, s pomocí Roberta Langdona, zřejmě zvítězí, divák Andělů a démonů strávil dvě hodiny tím, že sledoval, jak jsou symboly, obřady a osobnosti katolicismu znesvěcovány.

Jen pár příkladů: Robert Langdon zničí vatikánské archivy, kandidáti na papežství jsou drženi v klecích jako zvířata, jeden z nich je navíc ukřižován a upálen v prostoru kostela, otevře se hrob zemřelého papeže a odhalí se tak jeho silně znetvořený obličej atd.

Kandidát na papežství ukřižován a upálen v kostele

Všechny tyto scény disponují silným symbolickým významem a mají hluboký dopad na podvědomí diváků.

Posvátnou auru Vatikánu nahradila příšerná úmrtí, destrukce a zkaženost. Celý film líčí tuto instituci jako neschopnou, tvrdošíjnou a také jako zpátečnickou relikvii minulosti. Navíc se návštěvníci kin dozvědí, že celá záležitost s Illuminati byla jen plánem papežova syna (ano, papež měl zřejmě syna), který jej chtěl vystrnadit z jeho pozice a dostat se na ni sám. V podstatě nám tak snímek sdělí, že žádní ilumináti neexistují a že církev je tak zkažená, že její členové páchají ty nejhorší hříchy, jen aby získali moc.

Ve výsledku tak mají diváci po projekci právě ty myšlenky, které po nich elita chce:

• 1) příběh o Illuminati je dnes jen pohádkou. V době, kdy řád existoval, sdružoval skvělé učence, kteří zasvětili svůj život vědeckému pokroku.

• 2) katolická církev není svatá, jde o hluboce zkaženou instituci, která kvůli své averzi vůči vědě nutně zanikne.

V průběhu snímku popírají skuteční ilumináti svou vlastní existenci a nevzdávají se svého plánu na zničení organizovaných náboženství dlouhodobou indoktrinací.

Starý souboj o moc mezi katolickou církví a okultními řády se děje právě nyní na našich obrazovkách. Zřetelně vidíme, kdo vítězí.

Závěrem

Trend přítomnosti tajných společností v knihách a filmech nekončí. I další román Dana Browna, „Ztracený symbol,“ se věnuje svobodnému zednářství a jeho vazbám ve Washingtonu.

Tato díla jsou výsledkem demokratizace informací, díky níž mají běžní lidé přístup i k tomu, k čemu by se dříve nedostali. Tyto filmy slouží stejnému účelu jako okultní symboly: odkrývat a zároveň i utajovat.

Odhalují se zasvěcencům a zároveň svádějí nezasvěcené na špatnou cestu.

Hollywoodské filmy už propagovaly celou řadu věcí – válku ve Vietnamu, hrůzu z komunismu, strach z islámského terorismu, prosazování amerických hodnot a podobně.
Snímky, jimž se věnuji výše, prostě jen propagují novou agendu – dezinformační kampaň o tajných společnostech.