Brány vnímání

Policejní zásah v Miladě byl nejen nesmyslný, ale také nepřiměřeně surový. A jeho součástí bylo svévolné ničení osobního vlastnictví účastníků akce. 

Zápalné láhve létající vzduchem, důmyslně zkonstruované barikády polité benzínem a fyzické výpady proti policistům – tak to podle některých médií vypadalo o víkendu v okolí bývalého squattu Milada, kde se u příležitosti tříletého výročí jeho vyklizení konal vzpomínkový koncert. Měl kromě jiného upozornit na to, že prvorepubliková vila stále leží ladem a chátrá. Účastníci akce skončili zbití policií a s rozbitou hudební technikou.

Squattery si nelze představovat jako decentní intelektuály – jsou to většinou punkáči, kterým je jen něco málo přes dvacet. Přesto byli schopní na Miladě po několik let udržovat autonomní centrum nezávislé kultury, kde se kromě koncertů punku a techna konaly i řemeslné workshopy, sportovní utkání a dobročinná vaření pro bezdomovce. 

I když existenci squattu na Miladě neprovázely žádné vážnější problémy, jeho obyvatelé mnohým slušným lidem ze spořádané společnosti vždy leželi v žaludku. Představa, že někdo obývá cizí objekt a neplatí za to nájem, je nejspíš pro většinovou společnost stále naprosto nemyslitelná, a to že smyslem squattingu není pouze řešení vlastní bytové krize, ale obnáší i něco navíc, si bohužel lidé zatím neuvědomují. 

Nejen o Romech dnes kolují předsudky – squatteři nezřídka bývají paušálně označováni jako povaleči, špindírové, vyžírky, feťaci a zloději. Částečně i proto se hodně lidí nepozastavuje nad výroky policejní mluvčí, která vyprávěla médiím o jejich agresivních výpadech vůči strážcům zákona. 

Nejspíš na základě toho Česká televize v Událostech z 1. července vypustila dezinformaci, že squatteři házeli po policistech zápalné láhve. Ve skutečnosti se však jedná o holý výmysl – nikdo z přítomných novinářů žádnou poletující zápalnou láhev neviděl. 

Také Právo na svém webu Novinky.cz v tendenční reportáži Jiřího Formana zveřejnilo falešné informace. Možná proto, že se jejich tým u Milady zdržoval jenom chvíli a komunikoval především se zástupci policie. „Squatteři proti policistům použili i tento práškový hasicí přístroj,“ říká reportér na videu, zatímco v rukou třímá fiktivní předmět doličný. 

Nepravdivá je také zmínka o barikádách politých benzínem – squatteři by neriskovali požár v místě, ke kterému chovají úctu, nehledě na to, že zapalovat věci v domě, ve kterém byli zrovna zabarikádovaní, naprosto postrádá logiku. A není pravda ani to, že by squatteři napadali policisty jinak nežli verbálně. Zlomená ruka policisty, kterou jim Právo dává za vinu, byla s největší pravděpodobností následkem nehody.
 
Část veřejnosti, která není přesvědčena o tom, že squatteři ohrožují blaho společnosti v míře vyžadující bezodkladné nasazení specializovaných komand, se po víkendu podivovala nad tím, proč je z veřejných prostředků placena policejní pyrotechnika, dva oddíly těžkooděnců, hasiči a vrtulník monitorující situaci ze vzduchu jen kvůli tomu, že se několik lidí rozhodlo uspořádat koncert a strávit den na střeše opuštěného a rozbitého baráku. 

Od policejní mluvčí těžko můžeme očekávat, že by přiznala neadekvátnost policejního zásahu – nepřekvapí tedy, že se Jana Rösslerová vyjádřila tak, že všechno proběhlo v pořádku. Skutečnost je ovšem jiná, navzdory nezájmu médií ji poznat a podat o ní nezkreslenou zprávu.

Na surové zacházení ze strany policie si stěžovalo mnoho přítomných. Jedna z účastnic popsala setkání s policií takto: „Když vtrhli dovnitř, vystřelili po mně rozbušku, kterou jsem jen tak tak stihla instinktivně odhodit oknem ven. Potom nás mlácením a řvaním donutili lehnout si na břicho a pak nás mlátili i vleže. Dostala jsem dvakrát po hlavě pendrekem. Když nás odváděli, tak jsme si prošli uličkou, kde stálo asi třicet těžkooděnců a ti nás rvali za vlasy, kopali do nás a došlo i na obušky. Venku nás perlustrovali a naložili do antonů. Podotýkám, že se nikdo nebránil, nikdo po nich nic neházel, zápalný lahve tam nebyly a jediná brutalita byla ta policejní.“ 

O bicí uličce promluvili i další přítomní a všichni se shodují v tom, že při zatýkání navzdory pasivitě všech účastníků akce policie do nich strkala a bila je obušky. Čtyři z účastníků večera museli být po zásahu ošetřeni v nemocnici, ostatní vyvázli jen s modřinami.

Kromě squatterů se policie rozhodla ztrestat taky jejich hudební aparaturu, kterou si přivezli s sebou. Přestože po předchozím vyjednávání policie slíbila, že si účastníci akce budou moci své věci v pořádku vyzvednout, nechala je hudební vybavení sklidit až po té, co jeho část z nepochopitelných důvodů zničila. 

Strážci zákona squatterům prokopli kytarové kombo, další reprobednu několikrát probodli šroubovákem, rozšlapali notebook a odřezali mu zdrojový kabel, rozlomili třiadvacet gramofonových desek, protrhli blánu rytmického bubnu, sólové kytaře vytrhali struny a basové kytaře dokonce nějaký zlomyslný policista přelomil krk. 

Škodu squatteři vyčíslili zhruba na osmdesát tisíc korun. A pak kdo tady nemá úctu k soukromému majetku...