Odběr RSS feeduEvoluce a pohled 21.století
pifik.com, Vojtěch Schlesinger, Neděle 10. října 2010
Převzato z pifik.com, Vojtěch Schlesinger
Práce čtenáře seznámí s aktuálními vědeckými experimenty, které mohou otevřít zajímavé myšlenkové procesy v souvislosti se vznikem života a evolucí.
30.5.2010
Abstrakt
Práce čtenáře seznámí s aktuálními vědeckými experimenty, které mohou otevřít zajímavé myšlenkové procesy v souvislosti se vznikem života a evolucí. Je zkoumán vliv panspermické teorie a externí vlivy, které mohou souviset s DNA a pohledem na výskyt života mimo Zemi. Mým skromným cílem je prezentovat zajímavé zjištění, které nabourávají některé klasické teorie, bez přílišné snahy o vysvětlení sil, které jsou v pozadí, což by si vyžádalo hlubší analýzu.
Podle prezentovaných skutečností se autor domnívá, že život jako takový není sadou náhodných mutací, ale je to cyklický proces náhlé genetické rozmanitosti a opětovného vymírání druhů, který má původ v externích zdrojích, tj. pochází z vesmíru.
Klíčová slova: evoluce, panspermie, vznik života, DNA, inteligentní design, abiogeneze, energetická transformace DNA
Mnoho galaxií a planet
Podle odhadů na základě dat z Hubblova vesmírného teleskopu, je ve vesmíru přibližně 125 biliónů galaxií. Když uvážíme, že se bavíme většinou o viditelném vesmíru, tedy o tom, který vůbec můžeme rozpoznat, existujících galaxií může být o dost více.
Každá galaxie má mnoho hvězd a planet. V jiných slunečních soustávách, než v té naší, je detekováno (ne přímo viditelně, ale skrze rozklad světla) asi kolem 100 hvězd, které mají planety, obíhající okolo nich. Ostatně jak se ukazuje, definice planety je v poslední době trochu komplikovaná, když už Pluto není považován za planetu. Díky objevům mnoha nových objektů v naší i ostatních slunečních soustavách je diskuze o nějakých konkrétních číslech vzcelku bezpředmětná a bude si vyžadovat úpravu definice toho, co považujeme za planetu. (Pasachoff, 2004)
Nekonečnost vesmíru nás přehlcuje, ale tyto odhady jsem chtěl zmínit hlavně pro ilustraci posunu všeobecného vědění, kdy během několika málo let jsme nuceni naprosto přehodnotit naše pohledy na vesmír. Galaxie, planety, hvězdy a mnoho dalších vesrmíných objektů jsou naprosto běžným prvkem. Velký počet planet, které obíhají kolem jiných hvězd, tak potencionálně může obsahovat život v podobě, jaké známe, dokonce uvnitř naší galaxie.
Tyto skutečnosti umožňují předpokládat život na Zemi jako náhodně vzniklý, avšak pravděpodobný, vzhledem k velkému množství potencionálních míst k vzniku života. Tento základní přepodklad se využívá pro vysvětlení vzniku života, i když vysvětlením vzniku života je život samotný.
Život je všude
Podle autorů panspermické teorie Hoyle a Wickramasinghe, která, když pomineme fakt, že se zabývá hlavně tím, jak život vznikl na Zemi, nikoli obecně, upozorňuje na přítomnost organických látek, nebo přímo bakterií na planetkách (asteroidech), meteroidech nebo kometách. (Breiterman, 2004)
Historie této teorie je však starší, než by se mohlo zdát, kdy první nápady v tomto duchu přináší řecký filozof Anaxagoras, před zhruba 2500 lety, který uvažoval neviditelné bakterie „spermata“. Návrat k této teorii umožnilo až 19. století, za kritickou se dá považovat právě práce dvou zmiňovaných autorů v 20. století. Tato teorie je však vědecky postavená, a dá se použít pro vysvětlení mnoha jevů, i když, některé aspekty teorie nejsou zcela vysvětleny a potvrzeny. (Napier a Wickramasinghe, 2010)
Když uvážíme, že se běžně diskutuje o možnosti života např. na Marsu, kdy na základě našich znalostí víme, že bakterie mohou přežít i v ledu (např. Mahaney a Dohm, 2010) se může jevit, že život je běžnou vlastností galaxie, ba přímo chování galaxie odpovídá vytváření života všude, kde je to možné.
Dokonce podle některých pozorování i vesmírný prach může mít charakteristiky živého organismu, dokonce tvoří formace jednoduché nebo dvojité šroubovice. (Booth, 2007)
Evoluce po Darwinovsku
Darwin se vyhýbal filozofickým argumentům, nespekuloval nad tím, jak vznikl život. Podobně ani nespekuloval nad tím, zda život existuje na jiných planetách. Teorie Darwinismu je samozřejmě podobně jako jiná teorie také vyvracována, i když se dá považovat za uznávanou a přežitou teorii, která leží jakoby přímo v rozporu s kreacionismem. Mým cílem není rozporovat evoluci, spíše uvést zajímavé aspekty vzniku života.
Profesor Ignacio Ochoa Pacheco odebral běžný plážový písek, zahřál ho do bodu bílé luminiscence, aby zabil vše živé, co tam mohlo zůstat. Poté písek umístil do sterilizované tuby se sterilizovanou vodou a tubu hermeticky uzavřel. Poté umístil do autoklávy a sterilizoval. Navzdory sterilizovanému prostředí, už za 24 hodin se objevují první podivné struktury na povrchu. Podrobnější prozkoumání pod mikroskopem odhalilo zajímavé malé organismy, každý s jinými vlastnostmi. “Všechny pozorované struktury ukazují morfologické a kinetické charakteristiky komplexních živých organismů – jsou obklopeny tenkou membránovou strukturou obsahující protoplazmu a jsou schopné růstu a dělení, a také jsou schopné pohybu.“ (Pacheco, 2000)
Na obr. 1 jsem vybral jednu zajímavou strukturu, která svým tvarem připomíná list. Po zvětšení (obrázek vpravo) vidíme propracované složení tohoto mikroorganismu. Na dalších obrázcích, které jsou k dispozici v citované práci, je vidět i organismus, který vypadá jako tento, jen je uvavřený a zformovaný do tvaru „ponorky“. Z uvedených zjištění lze pozorovat, že tyto proteiny musely být vytvořeny nově, i když tato syntéza nemůže být pochopena tradiční vědeckou znalostí.
Obr. 1 - Příklad organismu připomínající list - zdroj: orgone.org, Pacheco 2000
Podle studie sdružení Census of Marine Life, se na obou zeměpisných pólech našli identičtí živočichové, celkem 235 druhů se shodnou DNA, kteří žijí jen na obou pólech a nikde jinde. (Grushkin 2010)
Jeden organismus je zobrazen i na obr. 2, jedná se o malé živočichy jako korýše, mořské šneky, rybky, a další. Vyvstává otázka, jak je to při sadě náhodných mutací při vzdálenosti 11 000 km mezi póly možné? Snad jedině, když by proběhly stejné mutace, které vedly ke stejným druhům a byly by zde i podmínky pro migraci těchto organismů (chladné moře).
Obr. 2 - Limacina helicina - zdroj: http://www.coml.org
Na těchto příkladech vidíme, že život, pro fandy panspermie – bakterie, mají tendenci vytvářet se všude, kde je to jen možné. Tento vypozorovaný jev musí svědčit o složitější struktuře, která je schopná takto látky organizovat, podle předem daných vzorů – šablon.
Cykly z fosílií
Díky studií fosiílí mořských organismů se objevují zvláštní cykly v biodiverzitě druhů během času.
První cyklus byl nalezen ve vzorku fosílií za posledních 250 miliónů let s významnou statistickým zjištěním (P < 0,01) a střední hodnotou 26 mil. let. Zdroj těchto periodicit je neznámý, ale autoři navrhují, že jsou pravděpodobně způsobovány mimozemsky (slunce, solárním systémem, nebo galakticky). (Raup, Sepkoski, 1984)
Díky práci R. Mullera a R. Rohde, kteří analyzovali stejná data, ale až do stáří 542 miliónů let, víme, že je zde silný cyklus 62 mil. let (±3 mil. let). Současně mají podezdření na silný 140 mil. cyklus, ale díky malé délce vzorku může být tento cyklus náhodný, i když autoři podporují bližší zkoumání tohoto cyklu. (Muller, Rohde 2005) Na Obr. 3 - 62 mil. cyklus vidíme dynamiku těchto cyklů v čase, kdy sledujeme rozmanitost druhů.
Jak můžeme z těchto prací vyčíst, jedná se o cyklický vývoj hromadných vymírání druhů a jejich nových počátků.
Obr. 3 - 62 mil. cyklus (Muller a Rohde, 2005)
Podobné zjištění přináší více otázek, než odpovědí, ale ukazuje na pravděpodobnou ne-náhodnost spontánní evoluce druhů. Evoluční systém není uzavřený, ale je částečně závislý na mimozemských silách.
Rychlobrátková evoluce
Zajímavý je i experiment s ještěrkami Podarcis sicula, kde 5 dospělých párů bylo v roce 1971 přesunuto z ostrova Pod Kopište v Jaderském moři, který je spíše pouští, kde jedli malý hmyz, na sousední ostrov Pod Mrčaru, kde byla velká vegetace rostlin. V roce 2004, 2005 a 2006 se vědci vrátili a provedli analýzu odchycených vzorků, které měly DNA ze šupin ocasu shodné s původními předky. Překvapivě se ještěrky adaptovaly na nové prostředí a změnily jídelníček na vegetariánskou stravu. Odpovídajícím způsobem změnili svou fyziologii i chování – ještěrky přestaly instinktivně bránit své teritorium a vzdaly se svého predátorství. Duncan Irschick profesor biologie na University of Massachusetts, Amhers o experimentu prohlásil: „Nápadné rozdíly ve velikosti a tvaru hlavy, zvětšená intenzita kousnutí a vyvinutí nových struktur v ještěrčím trávícím traktu, byly zaznamenány jenom po 36 letech, což je extrémně krátké časové měřítko. Tyto fyzické změny se objevily bok po boku s dramatickou změnou velikosti populace a její sociální strukturou.“ (Irschick, 2008, 2008a)
Trochu populárnější známkou zajímavé evoluce se pyšní i orangutani, o kterých se ví, že neplavou. Najednou změnili své chování a jak poukazuje Anne Russon z univerzity v Torontu, orangutani umí plavat a dokonce už mají vodu tak rádi, že v ní provozují i sex. (Russon, 2010)
Co zde naznačuji je to, že i samotné prostředí je motorem evoluce a evoluci nelze brát jenom jako prostředek soupeření mezi různě vyvinutými druhy, skrze náhodné mutace druhů, i když i to je jedna z možností.
Energetická transformace druhů
„Otec“ vlnové genetiky Peter Gariaev, společně s týmem ruských vědců provádějí mnoho zajímavých pokusů ohledně DNA. Vajíčka mloka (salamandra) byla osvětlena laserem a toto světlo bylo přesměrováno do vajíček žáby. Vajíčka žáby změnily DNA, kompletní metamorfózou do mloka. Vyvinutý jedinec nevykazoval žádné známky žáby, choval se jako každý jiný mlok. (Bludorf, Grazya, 2001)
DNA tedy může být energeticky přesměrována a během jedné generace se vytvoří jiný druh. Tyto experimenty mohou potvrzovat možnost, že je možno DNA externě ovlivnit a dokonce přepsat, jak je ilustrováno na příkladu s mlokem. Čínský vědec Dzang Kangeng pomocí vlnové metody také přesunul genetickou informaci z vajíček kachny do vajíček slepic. Hybridní slepice, které vznikly z kachny, měly typické vlasnosti kachny – tupý zobák, prodloužený krk, větší vnitřní orgány (srdce, játra, žaludek, střeva). (Gariaev, 2002)
Lidská evoluce
Jsou zde nějaké náznaky, že lidská evoluce „zrychluje“, případně, že se stáváme více inteligentnější?
Podle tzv. Flynnova efektu (pojmenováno podle politologa z Nového Zélandu), se stáváme chytřejší, měřeno podle IQ, o 3 body za každých deset let. Tento fenomén byl poprvé pozorován v roce 1980. Zajímavý je i vztah mezi inteligencí a věkem, kdy starší lidé mají tendenci mít nižší IQ než mladší lidé. Důvod proč starší lidé mají menší IQ není proto, že by se stávali hloupějšími s věkem, ale proto, že mladší generace má náskok. Nutno dodat, že největší nárůst je v neverbálních, abstraktních otázkách, které nejsou tedy důsledkem vzdělání, neboli fenomén, kterého jsme svědky není o hromadění znalostí, ale o něčem jiném – pravděpodobně o kombinaci mnoha faktorů. (Heylighen, 2000)
Antropologa Johna Hawkse, který studoval různé vzorky DNA, zaujala genetická odlišnost našich předků před 5 000 lety. „Jsme geneticky více odlišní od lidí žijících před 5 000 lety, než jsou oni rozdílní od Neandrtálců .“ Podle něj před 5 000 lety (odpovídá 100 – 200 generacím) došlo k pozitivní selekci, kde je zde 100 násobný nárůst množství genetické změny. (Hawks, 2007, 2007a)
Závěr
Uvedené základní znalosti jsou jen malou dávkou celkové skládanky, kterou je nutno v tomto tématu složit. Cílem bylo čtenáře seznámit s novými vědeckými poznatky, které se týkají života, evoluce a DNA. V uvedeném rozsahu není možné veškeré experimenty podrobně popsat, ale vše je k dispozici v citacích, které jsou k dispozici pro vlastní zkoumání.
Z uvedených dat lze vypozorovat, že na evoluci druhů má vliv nejen vliv prostředí, ale i externí faktory jako je jakási forma vesmírné energie, která cyklicky upravuje podmínky pro život.
Navrhuji, že DNA pochází z externího zdroje, který není náhodný, ale na základě inteligentní šablony, jelikož nevěřím, že DNA může být jen sada náhodných mutací.
DNA může být „přesměrováno“ z jednoho druhu na jiný, což ukázaly praktické experimenty. DNA je vykládána vlnou, což může být chybějící interpretace toho, co vlastně život reprezentuje.
Vesmírné cykly, které mají vliv na biodiverzifikaci života, mohou být závislé na více faktorech, jedním z odhadů může být např. závislost na postavení vzhledem k galaktickému středu, apod . Empiricky je zjištěno, že i ostatní planety kromě Země prodělávají masivní změnu klimatu“ , což naznačuje probíhající změnu podmínek pro život a pravděpodobně i změnu dalších (neznámých) polí, které ovlivňují samotný proces evoluce.
Odpovědi na otázky ohledně vzniku života, mimozemských bytostí a evoluce jsou jen obtížné odpověditelné. Jedinou cestou je tvořit tyto multidisciplinární syntézy, a možná dospět k lepšímu pochopení, nebo vytvoření vzoru, který by umožnil vytvořit přibližný model reality, která se nás týká. Pro nové poznatky, se jeví jako dobrá cesta zabývat se i spirituálními a historickými poznatky o starých civilizacích, nebo zdrojům, které údajně pochází od bytostí v jiné dimenzi
.
Pokud se ptáte na otázku, co bylo dřív, kuře nebo vejce, odpovědí může být obojí, protože obojí existuje jako sjednocenný vzor v podobě jakési energie, nebo pole – bližší zkoumání si nechávám na další práci.
Použité zdroje
Uvedené zdroje byly přístupné k 30.5.2010
Booth, Robert, Dust ‚comes alive‘ in space, Times Online, 12.8.2007 http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article2241753.ece
Breiterman, J. Charles, Considering the Earth as an Open System, Earth Sci. Sys. Educ., 2004 http://jesse.usra.edu/articles/breiterman/breiterman-paper.html
Fosar, Grazyna, Franz, Bludorf, Vernetzte Intelligenz , Omega-Verlag, Düsseldorf, 2001, ISBN 3930243237
Hawks, John, Wang, Eric T. , Cochran, Gregory M., Harpending, Henry C., Moyzis, Robert K., Recent acceleration of human adaptive evolution.Proceedings of the National Academy of Science December 26, 2007 vol. 104 no. 52 ISSN: 20753-20758 http://www.pnas.org/content/104/52/20753.full.pdf+html
Hawks, John, „Genome study places modern humans in the evolutionary fast lane“ http://www.eurekalert.org/pub_releases/2007-12/uow-gsp120507.php 2007a,
Heylighen, F., Increasing intelligence: the Flynn effect, 22.8.2000 http://pespmc1.vub.ac.be/FLYNNEFF.html
Hoagland, Richard C., Wilcock, David, Interplanetary „Day After Tomorrow?“ 14.5.2004, http://www.enterprisemission.com/_articles/05-14-2004/Interplanetary_1.htm
Gariaev, Peter P., Tertishny, George G., Heylighen, F., The Wave, Probabilistic and Linguistic Representation of Cancer and HIV, Journal of Non-Locality and Remote Mental Interactions Vol. I Nr. ISSN 1539-6576, 2.5.2002 http://www.emergentmind.org/gariaevI2.htm
Grushkin, Daniel, Same Species, Polar Opposites: The Mystery of Identical Creatures Found in both Arctic and Antarctic Waters, Scientific American, 22.2.2010 http://current.com/13o604c
Irschick, D., Herrel, A., Huyghe, K., Vanhooydonck, B., Backeljau T., Breugelmans K., Grbac I., Van Damme R.,., Rapid large scale evolutionary divergence in morphology and performance associated with the exploitation of a novel dietary resource in the lizard Podarcis sicula. Proceedings of the National Academy of Sciences. 105:4792-4795, 2008 http://www.bio.umass.edu/biology/irschick/Irs_papers/Herrel%20et%20al%202008%20PNAS.pdf
Irschick, D. Lizards Undergo Rapid Evolution after Introduction to a New Home, Says UMass Amherst Researcher 17.4.2008, University of Massachusetts, Amherst, 2008a http://www.umass.edu/newsoffice/newsreleases/articles/74159.php
Mahaney, William C, Dohm, James, Life on Mars? Microbes in Mars-like Antarctic Environments. Journal of Cosmology, 5, 951-958. 2010
Pacheco, Ignacio Ochoa, Ultrastructural and light microscopy analysis of SAPA bions formation and growth in vitro, 2000 http://www.orgone.org/articles/ax2001igna01a.htm
Pasachoff, Jay M., Planet, World Book Online Reference Center, 2004. http://www.nasa.gov/worldbook/planet_worldbook.html
Rohde, Robert A., Muller, Richard A., Cycles in fossil diversity, Nature 434, 208-210, 10.5.2005 http://muller.lbl.gov/papers/Rohde-Muller-Nature.pdf
Raup, D. M., Sepkoski, J. J., Jr. (1984), Periodicity of extinctions in the geologic past, Proceedings of the National Academy of Sciences, USA 81: 801-805, 1984 http://www.pnas.org/content/81/3/801.full.pdf
Russon, Anne E.; Kuncoro, Purwo; Ferisa, Agnes; Handayani, Dwi Putri, How orangutans (Pongo pygmaeus) innovate for water. Journal of Comparative Psychology, Vol 124(1), únor 2010, 14-28. http://psycnet.apa.org/?fa=main.doiLanding&doi=10.1037/a0017929
Wainwright , Milton, Alshammari, Fawaz, The Forgotten History of Panspermia and Theories of Life From Space, UK Journal of Cosmology, 2010, Vol 7, 1771-1776.
Wickramasinghe, N. C., Napier, W. M. Mechanisms for Panspermia, UK. Journal of Cosmology, 2010, Vol 7, 1671-1691.
Wilcock, D., Divine Cosmos http://www.divinecosmos.com
Převzato z pifik.com, Vojtěch Schlesinger
Zdá se, že Washington Post není schopen přimět své komentátory, aby se při psaní sloupků o demografii Izraele vyvarovali rasistických výroků o Palestincích a Afričanech.
