Odběr RSS feeduNASA v boji proti Marťanům: agentura údajně ničí fakta o existenci života na planetě
Existuje na Marsu život? Otázka, která vzrušuje vědce i laiky, se nyní dostává do nového světla: podle názorů některých odborníků NASA záměrně ničí důkazy o mimozemském životě.
„Experimenty sond Viking našly v půdě Marsu život,“ prohlásil na stránkách webu Space.com Gilbert Levin. Není to ani ufolog, ani propagátor potrhlých konspiračních teorií. Gilbert Levin je bývalý vědecký pracovník NASA, který se na přípravě biologických testů Vikingů přímo podílel.
Reagoval tak na seriál afér usvědčujících kosmickou agenturu NASA ze zatajování, překrucování, nebo dokonce likvidace dat z kosmických sond, která naznačují, že na Marsu by mohl být primitivní život. Někteří vědečtí komentátoři soudí, že za tímto spiknutím stojí náboženští fundamentalisté z vlivných kruhů USA.
Vikingové na lovu
Přistávací modul Vikingu 1 dosedl 20. června 1976 v oblasti Chryse Planitia blízko rovníku. O necelé dva měsíce později přistál Vikingu 2 na planinu Utopia nedaleko severní polární čepičky. Obě sondy měly tři metry dlouhé mechanické rameno, které nabralo marťanskou horninu a dopravilo ji do malé automatické laboratoře uvnitř modulů. Tam na ně čekala série testů, které měly odhalit přítomnost organických látek nebo mikroorganismů. Jenže pak na Zemi začaly přicházet výsledky, s nimiž si vědci nevěděli rady.
Testy skutečně zjistily, že v půdě je něco, co reaguje jako život – jenže stejná reakce se dostavila i poté, co byly vzorky sterilizovány teplotou 600 °C. A ještě ke všemu chromatografická analýza nenašla žádné organické sloučeniny. Nad získanými údaji se rozvinula bouřlivá diskuse, v níž nakonec převládly hlasy skeptiků. Závěr vědců z kosmické agentury NASA tedy zněl: žádný život, pouze neobvyklé chemické vlastnosti hornin.
Jenže pak přišel převrat v biologii zde na Zemi: ukázalo se, že pozemský mikroskopický život může žít i z jiných látek než jen organických. A především, že často snese to, co biologové dosud považovali za dokonalou sterilizaci.
Kritických připomínek k metodám, jimiž Vikingy hledaly život, i k vyhodnocení jejich výsledků začalo přibývat. Roku 2000 Gilbert Levin poprvé otevřeně řekl, že laboratoře na palubách Vikingů by neobjevily ani takzvané extrémofilní organismy žijící na Zemi. Zpochybnil také údajnou nepřítomnost organických molekul ve vzorku nabraném na povrchu Marsu. Podle něj nebylo chromatografické měření dost citlivé, aby je odhalilo.
Mars byl podle nejnovějších poznatků v minulosti celý pokrytý vodou - čtěte ZDE
Režisér Cameron přesvědčil NASA, aby vzal na Mars 3D kameru - čtěte ZDE
V roce 2001 se těmto hlasům přidal také biolog Joseph Miller z University of South Carolina. Výkyvy v množství a složení plynů, které se ze vzorků uvolňovaly po přidání živin, podle něj měly velmi podobný průběh jako při stejném experimentu uplatněném na pozemských mikroorganismech.
Profesor Miller si totiž vzpomněl na existenci takzvaného cirkadiálního cyklu u pozemských organismů. Jde o to, že kolísání metabolismu živých tvorů se řídí pravidelným denním rytmem, který je na Zemi 24 hodin. Marsovský den je skoro stejně dlouhý jen s odchylkou několika desítek minut. Kdyby výsledky získané Vikingy opravdu byly jen důsledkem chemických reakcí v půdě, uvolňování CO2 by rychle odeznělo. Jenže ve skutečnosti trvalo dlouho – a vykazovalo výsledky blízké střídání dne na Marsu. Dokonce i s onou malou odchylkou, jíž se délka tamního dne liší od pozemského.
Když však chtěl Miller tuto hypotézu podepřít přesnými důkazy, narazil na neuvěřitelnou skutečnost: nezanedbatelná část dat z Marsu se ztratila. Oficiální příčina ztráty je kuriozní: data prý jsou nahrána v tak starém programu, že jej dnes už nikdo neumí rozlušit.
Život nežádoucí
To, že přistávací moduly Vikingů život najít nemohly, roku 2006 znovu potvrdil Rafael Navarro-Gonzales z Národní nezávislé univerzity v Mexico City. On a jeho tým hledal organické sloučeniny na pozemských lokalitách, kde vládnou podmínky podobné Marsu: v chilské poušti Atacama a v Antarktidě. Přestože moderní analytické přístroje tam tyto látky našly, chromatograf a spektrometr z Vikingu nezaznamenaly vůbec nic. Přesto NASA oficiálně dál trvá na tom, že podle Vikingů na Marsu žádný život není.
I proto se pak objevily názory, že někteří vědci blízcí NASA vlastně život na Marsu z nějakého důvodu ani najít nechtějí. Vědecký konzultant časopisu New Scientist Michael Brooks v červnu 2009 v TimesOnline napsal: „Začíná to vypadat jako spiknutí. Je tu snad někdo, kdo vědomě brání nalezení života na Marsu?“
Brooksovi již zmíněný Gilbert Levin sdělil, že už při přípravě prvních sond se objevily nábožensky motivované tlaky ze strany některých vlivných osobností, protože nález života na Marsu není v souladu s doslovným zněním Bible.
„Byl jsem nejdřív skeptický, protože přívržence různých konspiračních teorií nemusím,“ říká Brooks. „Navíc lidé, o nichž Levin mluví, jsou mrtví, takže důkazy chybí. Jenže když si připomenu nepochopitelné neúspěchy sond k Marsu, pak tato otázka stále visí ve vzduchu. Je výzkum Marsu tajně sabotován lidmi, kteří chtějí Zemi zachovat pozici výlučného místa biblického Stvoření? Ukrývají své sabotáže pod rouškou neschopnosti?“
Více se o údajném sabotování marsovského výzkumu agenturou NASA dočtete v pátečním magazínu Víkend HN.
Převzato z Hospodářské noviny
